Jak se mi podařilo v klidu a bez velkého pláče ukončit kojení

Ráda bych s Vámi dnes sdílela svou pozitivní zkušenost s ukončením kojení. Co se mi osvědčilo a jak jsme to krásně a hlavně v pohodě zvládly. Anička měla 1 rok a 10 měsíců, když jsme definitivně kojení ukončily.

PĚKNĚ OD ZAČÁTKU:

Nutno na začátek říci, že Anička od narození krásně pila, sama si o mléko říkala zhruba každé tři hodiny a po 10-15 minutách měla hotovo. Do půl roku si téměř nikdy neodříhnula – zjistila jsem, že zřejmě pije tak hezky, že saje jen mléko a ne vzduch, čili tuto potřebu neměla. Později jak byla větší, tak se více u kojení hýbala a začala si říhat. Takže pokud to čte nějaká maminka, které dítě také po kojení nemá potřebu si odříhnout a okolí jí říká jak je to špatně, tak v klidu, vše je v pořádku 🙂

Kojila jsem na požádání, kdykoliv chtěla – doma, venku, bylo mi to jedno. Kojení vnímám jako zcela přirozené a velké pouto mezi námi. Neplánovala jsem, kdy přestanu kojit, prostě jsem tomu nechala přirozený průběh. Byly to “naše chvíle” vnitřního spojení, za které budu vždy vděčná. 

KONEC KOJENÍ VENKU

Když měla Anička asi rok a čtvrt, tak jsem už nechtěla kojit venku. Chtěla jsem se obléknout svým nekojícím oblečením a především vytahovat v zimě prso mi bylo nepříjemné. Navíc Anička už celkem hezky jedla a tak mohla mít venku svačinu a vodu. A tak jsem to Aničce řekla – přesně tak jak jsem to cítila, vysvětlila ji pocity a sdělila, že už budeme kojit jen doma. A světe div se – naprosto to přijala – když chtěla venku prso, tak jsem jen řekla, že dáme doma, ona si to uvědomila, vzala si případně vodu nebo svačinu a byl klid. Možná vám to přijde divné – promluvit si s malým batoletem – ovšem malé děti jsou možná malé a nemluví, ovšem rozumí naprosto všemu a chápou. Z mého pohledu je jen zažité to, že dítě je malé, hloupé, nerozumí a tak se k němu máme chovat. Náš pohled s manželem je jiný a k Aničce se chováme od narození s respektem ( o tomto tématu více třeba jindy).

KOJENÍ UŽ JEN SE SPÁNKEM

Když bylo Aničce asi rok a půl, čili cca tři měsíce po ukončení kojení venku, tak jsem cítila, že už mi není příjemné kojit na požádání doma – počet zubů Aničce vzrostl, já měla otlačené bradavky, občas až do masa a dost to bolelo. Záchranou mi byly stříbrné kloboučky, které téměř okamžitě zahojily sebevětší ránu. Navíc má nálada díky stále rozlítaným hormonům byla jako na horské dráze a cítila jsem také velkou vyčerpanost svého těla – přeci jen vše “dobré” se říká, že jde do mléka miminku. No a mé tělo volalo o pomoc. Takže jsem ho poslechla a Aničce jsem opět jen řekla co cítím a že už budeme kojit, jen když půjde doma spát – čili v noci a pokud spala doma přes den. Zajímavé pro mě bylo, že když spala venku v kočárku, tak si o prso neřekla, ovšem doma se po něm hned natahovala…

DEFINITIVNÍ UKONČENÍ KOJENÍ

Myslela jsem si, že když kojím jen se spánkem, tak to bude už v pohodě a zvládneme to tak dlouho. Ovšem asi po měsíci jsem cítila jak jsem utahaná a potřebuji se vážně vyspat. Nutno říci, že Anička se budila od půl roku v noci k prsu třeba i 20x! Když byla dobrá noc, tak cca 8x, no a když rostly zuby, tak byla na prsu snad pořád. Čili má únava po téměř dvou letech bez pořádného spánku vrcholila, ovšem nedokázala jsem si vůbec představit, že bych už nekojila. Obávala jsem se, jak by Anička zareagovala, přece to bylo něco, co bylo její přirozenou denodenní součástí. To jí přece nemůžu vzít, že? A tak jsem to oddalovala…. Ovšem má únava přešla k totálnímu odporu kojit – ano, čtete správně, už to byl odpor. Dozrála jsem do bodu, když už jsem vážně nechtěla a nemohla. Toto definitivní rozhodnutí bylo v pondělí a řekla jsem si, že to nemůžu/nechci ukončit ze dne na den – přeci jen to byla pro Aničku velká změna. Řekla jsem si, že páteční noc bude poslední a od sobotního rána nic . Záměrně jsem volila ukončení před víkendem, aby případně mohl David hlídat Aničku přes den a já dospat noc, kdyby bylo hodně pláče a tak. Aničce jsem opět řekla své pocity, že už mě prsa bolí a že se už musím vyspat, že noc z pátku na sobotu bude poslední. Toto jsem jí říkala několikrát za den – nevím zda rozuměla, prostě se dívala, usmála a šla si hrát. Hmm, upřímně jsem se toho trochu obávala. Když přišla páteční noc, tak jsem jí to znovu řekla a nad ránem jí dala prso s tím, že toto už je naposledy… a pak přišlo první polední spaní, kdy se automaticky drala na prso (já měla svetr ke krku), opět jsem jí vše řekla, pláč…objímala jsem ji, říkala jak jí miluji, ale že už nemůžu, že mě prsa bolí…pláč asi za ani ne pět minut přešel a usnula…

Přišlo večerní spaní a opět chtěla prso a pláč…opět jsem jí říkala to stejné a asi po minutě přestala plakat. Stačilo ji obejmout a ona usnula. Běželo mi hlavou jestli je možné, aby to bylo takto v pohodě…? Nooo bylo to možné, protože v noci se vzbudila asi 2x, pláč minutu dvě, obejmutí a spánek. Asi třetí noc žádný pláč a začala spát CELOU NOC! Bože já bych bouchala šampáňa, konečně jsem mohla spát, jaká úleva. 

Osobně si myslím, že úspěchem bylo to, že to bylo vše přirozené, postupně a především já byla PEVNĚ přesvědčená, že to tak chci a hotovo. Anička ze mě mé rozhodnutí cítila, navíc byla ujištěná, že ji miluji, byla jsem trpělivá a zvládly jsme to. První dny jsem si dávala pozor, aby mě neviděla nahou a prsa jí tak nepřipomněla o co přišla. 

Asi ještě měsíc občas ukázala na prsa, obzvláště když viděla jiné děti se kojit, sama řekla “auau”, já ji objala a hrála si dál. 

Jen jednou plakala a to když v ten den opakovaně viděla kojení jejího stejně starého kamaráda a opakovala slovo “miminko”… já jí objala a ujistila ji, že je stále mé miminko a že ji miluji, to ji uklidnilo a od té doby žádný pláč. (jsou tomu přes dva měsíce). Zřejmě potřebovala jen ujištění, že se nic nemění v tom, že je stále mé milované miminko…tuto scénu mám v živé paměti, bylo to velmi dojemné…

A CO MÁ PRSA PO UKONČENÍ KOJENÍ?

po pravdě jsem na sebe úplně zapomněla. Takže když se mi prsa druhý den nalila tak, že Dolly Buster byl byla má mladší sestra, tak jsem se trochu vyděsila. Volala jsem své porodní asistence a ta mi poradila, abych:

  • si neodstříkávala pokud to půjde nebo jen do úlevy, aby se laktace přestala tvořit (odstříkala jsem si první dva dny jen 2x)
  • omezila horké sprchy – teplá voda rozjíždí laktaci 
  • nepila moc vody – opět velký pitný řežim spouští laktaci a pila hlavně šalvějový + mátový čaj, které zastavují laktaci 
  • homeopatika pro zastavení laktace – Lascaninum 30 ch a Ricinus communis 30 ch viz foto
  • pozor na sraženiny v prsu, které mohou způsobit zánět – menší sraženina se mi udělala asi 3. den a intuitivně jsem po ní přejížděla směrem k bradavce, čímž trochu mléka z prsou vyteklo, ovšem sraženinu jsem si rozmasírovala a od té doby byl pokoj
  • následující den jsem se uklidnila a věřila, že mé tělo ví co dělá a stejně jako mléko přišlo, tak odejde
  • po asi 4-5 dnech jsem cítila velkou úlevu v prsou a to jsem si zrovna koupila zmiňovaná homeopatika
  • po týdnu byla prsa měkčí a asi po 10ti dnech bylo úplně po všem. Asi měsíc jsem se raději vyhýbala horkým sprchám a pila 1x denně šalvějový čaj

Závěrem bych napsala, že co nekojím, tak se cítím více jako žena, pravidelná menstruace naskočila po týdnu a jak jsem se obávala co to udělá s mými velkými prsy, tak nic – jsou krásná 🙂 

Přeji vám všem kojícím maminkám hodně laskavosti, energie a trpělivosti 

Pokud je něco, co fungovalo také vám, budu vděčná za komentář níže. Každá jsme jiná a tak více rad a zkušeností může pomoci více maminkám, děkuji

Jana

Jsem eko-ezo-bio žena, která miluje jógu, kvalitní jídlo a svůj život. Ukazuji lidem cestu jak mít harmonii a energii pro tělo a duši. Mám za sebou dlouhou cestu a tak předávám své zkušenosti jak milovat sebe, svou ženskost, jak vařit zdravá jídla s lehkostí a radostí a každý den mít důvod se usmát. Můj příběh si přečtěte zde >>
Příspěvek vytvořen 27

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek