Přes rok jsme neustále v kontaktu s lidmi z práce, s rodinou, přáteli. Společný čas doma často sklouzne k řešení organizačních věcí chodu domácnosti, aktivit, plánů, dětí, aj. Ruku na srdce přátelé, kolik času s partnerem trávíte skutečně spolu?
Jen vy dva, žádná parta s vámi, žádný zabiják času jako je vyvalení se před nesmyslným programem v televizi. Myslím čas, kdy si sednete a povídáte si, vnímáte a nasloucháte jeden druhému, jdete se projít a užíváte si jeden druhého…
Vím, že je to někdy velmi těžké a když už čas je, tak po celodenním shonu je často únava velká a tak na nějaké povídání nemusíme mít energii. Věřím, že bychom si přáli mít na sebe s partnerem čas vícekrát v týdnu, než třeba jeden večer… Proto třeba naši 2/3 týdenní dovolenou trávíme vždy jen spolu, žádní přátelé či rodina, s nimi jsme často přes rok. A opravdu si to užíváme! Žádná ponorka, naopak si společného času vážíme a ať jsme kdekoliv, tak je to krásné. Samozřejmě se těšíme, že budeme brzy tři a dovolené budou zase trochu jiné. Ovšem už teď víme, že si tyto větší dovolené budeme užívat opět spolu, ve třech.
Sedím na terase s božským výhledem do krkonošské přírody, který mě dobíjí energí a přivádí mě to k myšlence důležitosti společného času přes celý rok, nejen o dovolené.
Napadá mě u toho pár zamyšlení, se kterými bych se s vámi ráda podělila. Vybrala jsem z mého pohledu čtyři nejdůležitější body:
1. Z vlastní zkušenosti vím, že když věnuji mnoho času práci na úkor soukromí, tak pak nemám energii ani na sebe a ani na Daviho = no abych měla, když jsem ji rozdala druhým, že…. proto vnímám jako důležité zhodnotit si kolik a komu energii věnuji a především, zda mě práce baví nebo naopak ubíjí a bere radost, což má pak samozřejmě obrovský vliv na to jak se cítíme v soukromí… Práce je jen práce a i když můžeme mít pocit, že jsme nenahraditelní, tak je to jen náš pocit. Sama jsem za těch 12 let viděla reorganizace, když museli odejít šikovní lidé, kteří dávali práci maximum, ovšem nedalo se nic dělat, změny jsou změny
2. Společné zájmy aneb co děláme společného? Bylo období, kdy já studovala to, co mě naplňovalo, Davi si našel své a tak se jednodušše stalo, že v kombinaci náročné práce obou a vlastních koníčků jsme vedle sebe často tak nějak žili každý po svém… Přitom to není tak těžké propojit. Např. má témata kvalitních potravin, ekologie, jógy, aj. = začala jsem se dělit s Davim o zajímavé věci, které jsem se dozvěděla, vysvětlovala jsem proč dané změny v domácnosti dělám a sdílela svůj pohled na různá témata a Daviho to opravdu zajímalo! Podporoval mě a diskutovali jsme nad tématy svým pohledem a názorem. Seberozvoj byl téma pro oba a když jsme opět probírali, co se kdo naučil, některé semináře spojili, tak to bylo najendou více společné. Takto bych mohla pokračovat dál… takže závěrem jen to, že je důležité si sednout a mluvit spolu… my někdy vyjedeme mimo domov a tím ten čas máme 100% pro sebe – máme rádi piknik na přehradě, hezkou kavárnu nebo víkend na krásném místě. Jsem přesvědčená, že se vždy najde společný čas, i kdyby to měla být procházka nebo hraní žolíků u vína – ano, miluju žolíky a víno – tedy teď bez vína 🙂
3. Na předchozí bod ještě navážu – je důležité mít to, co mě osobně energii dobíjí, co mě baví. Protože kombinace toho, že nemám své koníčky, jsem znuděná, nemám nic, co mi dodává energii, hodnotím a nadávám na ostatní místo abych u sebe něco změnila a prosedím čas nad televizí je snad ještě horší a vztahu to rozhodně nepřidá, naopak ho dokáže pěkně otrávit. (Mimochodem doporučuji TV odpojit – my to udělali před třemi lety a vážně nám nechybí zprávy, které jsou spíše fraškou a často stupidní seriály nad kterými člověk dokáže prosedět několik hodin denně. Důležité zprávy si přečteme na internetu a když chceme hezký film, tak si ho prostě pustíme 🙂 )
4. Základ pro vztah číslo jedna a to “komunikace”. Říct si, co nás štve, těší, co nám chybí,…. když o tom spolu nebudeme mluvit, tak domněnky a nespokojenost dokážou udělat peklo a může se stát, že jednoho dne vztah prostě “vyšumí”… Toto je věc, které si velmi na našem vztahu cením. I když, co si budeme povídat, někdy je z komunikace itálie nebo 5ti minutové “nebavení se” – déle to nevydržíme ani jeden 🙂 Ovšem itálie je třeba, koho by bavilo mít partnera, který jen přikyvuje, hmm?
Pokud jste dočetli až sem, tak mě těší čas, který jste článku věnovali a doufám, že vás přivede na třeba malé zamyšlení nebo změnu ve vašem životě 🙂
Jana
